corner_01
corner_02
 
logo
czech
...
mapy.cz
cernosice.org internet
logo_zav
 
netmilk.net
odkazy
TV
e-shop
historicky sber
gastro
vedeni mesta
web info
e mail
home
cernosice_ban
prehled
fotogalerie
media
report
ankety
mapy a okoli
berounka
redakce
otazky a odpovedi
forum
Petr Kubín
Petr Králík
Jana Srbová
Petr Kadlec
Support Of Art
Město Černošice
Černošice o sobě
Berownka Crew
Caplan
Wetdog
Timudej
Alotrium
Reginlief
Nevers
SK Černošice
Sokol Černošice
Farnost
Chorus Angelus
Mandelbrotovy kostičky
Mokropeské zelí
Kancius Minor
Prochaine bloguje
redbrick house
Reklama

reklama

.

.

01
01
01
Klaudyánova mapa
Klaudyánova mapa zahrnuje území Středních Čech.
Jedná se o první samostatnou mapu Čech, která pochází z roku 1518. Jejím tvůrcem je mladoboleslavský lékař
Mikuláš Klaudyán. Mapa je zakreslena v měřítku 1 : 637 000
a je stranově obrácená. Mapa obsahuje města, osady, hrady, zámky, opevnění, kláštery, pohraniční hory, lesní celky
a říční síť. Originál je zachován v litoměřickém archivu.
400 x 888
174 Kb
800 x 1776
660 Kb
1562 x 3467
2.5 Mb
 

Müllerova mapa
- Čechy -
1720
David Rumsey / USA
Historical Map Collection
Čechy 1751
David Rumsey / USA
Historical Map Collection
Čechy 1801
1720
1751
1801

David Rumsey / USA
Historical Map Collection
Čechy 1810
David Rumsey / USA
Historical Map Collection
Čechy 1853
David Rumsey / USA
Historical Map Collection
Čechy 1856
1810
1853
1856

Miloslav Pohořalý / Vonoklasy
Praha - Hradčany
1816
 
Miloslav Pohořalý / Vonoklasy
Praha
1816
hradcany
praha

I. vojenské mapování
- josefské -
1764 - 1768
II. vojenské mapování
- Františkovo -
1836 - 1852
III. vojenské mapování
- Františko - josefské -
1877 - 1880
1764
1836
1877

III. vojenské mapování
- Františko - josefské -
1877 - 1880 / detail
Revier Třebotau / Domaine Königsaal
Bestandeskarte
1903
1876
trebotau

Orientační plán obcí Horní Černošice, Dolní Černošice, Dolní Mokropsy
( pozn.: Reklamní přebal, mapa, seznam obyvatel. )
1932
orientacni_plan
1932

Plán tvrze - Černošice
Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech
1985
Satelitní snímek
Černošice
2002
Satelitní snímek
Černošice
2005
tvrz
satelit_2002
satelit_2005

- Vojenské mapování -
© 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz
- Müllerova mapa -
© Historický ústav AV ČR - http://www.hiu.cas.cz
- David Rumsey -
© The David Rumsey Historical Map Collection - http://www.davidrumsey.com
- Mapa Černošic 1932 -
© Berownka Crew - http://www.2008.cz/berownka
- Satelitní snímky -
© Google Maps - http://maps.google.com

Historické mapy území České republiky

Doba první (1517-1714)
První mapu země České vydal v českém jazyce r. 1518 Mikuláš Klaudyán, český bratr a tiskař z Mladé Boleslavi. Vyrýt ji nechal r. 1517 v Norimberku. Je sice praktická a příruční, na tehdejší dobu dostatečná, není však založena na vědeckém podkladu. Podruhé vyšla r. 1545, pak v r. 1550 i 1556 při latinských vydáních Kosmografie Šebestiána Münstra (s přidáním některých německých názvů, jakož i stupňového rozdělení či zeměpisné polohy, mezi 48°30 a 50°55 s.š.). Ve stejné podobě, avšak doplněna ozdobami
po krajích, byla připojena bratry z Puchova k českému překladu Münstrovy Kosmografie z r. 1554. Druhá původní mapa Čech vyšla r. 1558 v Praze. Jejím autorem byl Jan Krügingr (někde se uvádí i Criginger), obsahovala německé názvy a kromě Čech zahrnovala i Duryňsko a Míšeň. Abraham Ortelius ji zvětšil
a použil r. 1570 a 1592 ve svém díle Theatrum orbis terrarum. Tato mapa, i když nebyla tak přesná jako Klaudyánova, se do r. 1618 objevila nejméně osmkrát v různých zeměpisných dílech, především
v Německu a Nizozemí. Přesnější mapování se očekávalo od trigonometrických prací slavného astronoma Tadeáše Hájka z Hájku, který v letech 1556-63 zahájil vyměřování v okolí Prahy, avšak vzhledem k vysokým nákladům a nedostatku podpory na tehdejší dobu nevídaný projekt, byl nucen své práce ukončit.
Jeho výsledky se bohužel nikdy na veřejnost nedostaly. Třetí původní mapou Čech byla tedy až mapa
z r. 1619 od pražského měšťana a proslulého zeměměřiče Pavla Aretina z Ehrenfeldu. Byla v českém jazyce a vycházela, i když ne zcela, z trigonometrických měření. V roce 1632 byla stejným autorem vydána
s několika opravami znovu. V r. 1665 ji vydal známý knihtiskař a rytec Daniel Vusín. Toto třetí vydání bylo stejné jako předchozí. Aretinova mapa byla základem všech pozdějších map až do r. 1720 a objevovala se v mnoha variantách, s opravami a v různých jazycích v řadě zeměpisných a kartografických prací.
Jednou z nejpřesnějších a nejkrásnějších kopií byla mapa, kterou zhotovil r. 1630 Jiljí Sadeler, neméně kvalitní mapy zhotovili také Sandrat a Blanco. Poněkud odlišná byla topografická mapa cysterciaka Vogta
z r. 1712.

Doba druhá (1714-1781)
Nové politické a soudní rozdělení Čech r. 1714 obnovilo potřebu náležitého vyměření a zhotovení spolehlivé mapy. Při jednání českého sněmu v r. 1714 se k tomuto úkolu zavázal Jan Krištof Müller, tehdy c.k. setník a měřič. Již v roce 1720 byla na základě jeho vyměřování zhotovena v Augšpurku (v mědi od ryjce Käuffera) proslulá mapa země České a hrab. Kladského (v německém jazyce) a to v měřítku 1:230.000. Sestávala z 25 listů a ve své době byla největší mapou na světě. Müllerova mapa je první důkladná práce tohoto druhu v Čechách a pramen všech pozdějších map vydaných během 100 následujících let.
Velkou Müllerovu mapu vydal znovu r. 1726 poručík Wolfgang Wieland, tentokrát však s menším měřítkem a drobnějším písmem, rovněž však na 25 listech. Jezuita a kartograf Bernardin Erber zveřejnil v r. 1760 menší Müllerovu mapu a z Wielandovy mapy vytvořil 12 map tehdejších českých krajů (v německém jazyce). Z Müllerovy a Wielandovy mapy vycházejí německé mapy firmy Homanových z Norimberka (1748, poté mezi lety 1769 až 1776 14 map, a sice: Prahy, ašského a loketského okresu, pak i ostatních českých krajů), francouzské Mortierovy (v Bruselu, 25 listů) a La Rougeovy (v Paříži r. 1757, 9 listů), ale i další
v jiných zemích.

Doba třetí (1781-1817)
Se zavedením nového systému výběru daní za Marie Terezie (1748) a prvním uvedením katastru za císaře Josefa II. nastala pro kartografii nová doba. Během krátkých 4 let byly ukončeny měřičské práce v Čechách, zároveň s nimi, částečně však již o něco dříve (hlavně mezi roky 1781-83), prováděli mapování vojenští inženýři, k mapování se však připojili i další soukromé osoby a subjekty. Z těchto podkladů vznikly mapy Bocka (1790), Kindermanna (1803, 3 listy), Kipferlinga (1806), Hardta (1807), Schornera (1808), Poláka
(r. 1808, 4 listy), Schwaba a Stegmayera (1809), Schmolla (1809, 4 listy), Lichtensterna (1812, 4 listy, nejlepší ze všech) aj., vydané téměř všechny (kromě Schwabovy) ve Vídni. Zahraniční podnikatelé
(kromě Güssefelda, 1804 Výmar), zvláště pak Homanovci, vydávali mapy především v Norimberku.
Avšak i josefovský materiál se ukázal pro ukvapenost a částečně i pro neznalost základních prací nepříliš spolehlivý a tak i systém výběru daní, který byl na něm založen, byl již r. 1790 zrušen.

Doba čtvrtá (1817-1848)
Teprve opětovné zavedení stálého katastru cís. patentem ze dne 23. prosince 1817 bylo důvodem
pro zahájení prácí na novém mapování za použití důkladnějších a jednotných metod vyměřování.
Práce byly koordinovány z nově založených úřadů, jejichž centrálou byl vojenský geografický ústav ve Vídni. Toto mapování dalo vznik řadě kartografických prací i moderních publikací. Svou roli v tom sehrál i dlouhý 30letý mír v letech 1815-48. Z té doby pocházejí např. soukromé práce kanovníka Kriebicha, zvláště jeho mapy generální, mapa severních Čech a speciální mapy 26 českých krajů v měřítku 1:246.500, jakož i nové vydání Klaudyánovy mapy r. 1819. Ve stejný rok vydal mapu Čech také astronom A. David. Během této periody vyšla také velká řada menších prací dalších českých i zahraničních nakladatelů, lepší i horší kvality. Ze zahraničních firem stojí za zmínku výmarský ústav, ústav Justa Perthesa v Gothě (Stielerův atlas), Berghausa st. aj. Tehdy se rozšiřuje využití topografických dat i pro další účely - pro školství, průmysl, finanční a politickou správu atd. Avšak většina z děl, i když bez pochyby velmi záslužných, neměla stále náležité podklady. Soustavné katastrální práce v Čechách byly zahájeny teprve r. 1836 a protáhly se
až do roku 1844, kdy byla konečně zveřejněna přehledná mapa všech katastrálních obcí v Čechách.
Její měřítko bylo 1" = 4000°, avšak původní snímky jednotlivých obcí, které byly použity pro přehlednou mapu, jsou v měřítku 1"=40°. Tímto rozsáhlým dílem byl vytvořen spolehlivý základ pro další
navazující práce.

Doba pátá (1848-1870)
Pravidelné mapování Čech bylo zahájeno r. 1840 na základě redukovaných (1" = 400°) katastrálních map. Prvním ovocem tohoto díla byla speciální mapa Čech v měřítku 1:144.000 s dokonalým zobrazením terénu a vyznačením kultur, kterou vydával v letech 1849-60 (39 sekcí) v německém jazyce vojenský zeměpisný ústav. Po ukončení tohoto díla byla vydána v dvojnásobném měřítku (1:288.000) tzv. silniční mapa Čech (1850), která se stala vzorem pozdějších drobných kartografických prací vydávaných soukromými subjekty. První takovou prací byla Kummersbergova mapa Čech v měřítku 1:288.000 v letech 1844-51 v Praze v mědi rytá, která svou úplností, praktičností a dokonalostí provedení předstihla všechna doposud vydaná mapová díla a to i přes to, že se vzhledem k nedokončeným topografickým pracem musela obejít bez zakreslených vrstevnic. To však neplatilo pro generální mapu Kořistkovu v měřítku 1:432.000, vydanou r. 1862
v Olomouci, kde již byly vrstevnice k dispozici. Tato mapa se dočkala řady vydání, avšak teprve r. 1875
s českými texty. Ještě většího rozšíření se dočkala politická a místopisná mapa království Českého
od Josefa Erbena, vydaná r. 1869 v Praze (1:418.000, bez vrstevnic), která se díky poskytnutí přehledu
o politické, soudní i církevní příslušnosti stala oblíbenou pomůckou pro různé účely. Dobrou prací je též mapa království Českého od Josefa Jirečka z r. 1864, která má však ráz příruční mapy (malé měřítko, zjednodušené vrstevnice). Prvně se zde však objevují národopisné hranice s objasňujícím textem.
Na Kořistku navázal A. Steinhauser tzv. Nejnovější mapou Čech, vydanou německy r. 1867 ve Vídni, včetně zachování stejného měřítka. Tato mapa byla vydávána i jako metodická (pouze vyznačená místa bez názvů). Z domácích prací stojí za zmínku ještě mapa Čech od J. E. Wagnera (r. 1870, Praha, česky i německy).
V zahraničí byly vydány kvalitnější mapy Čech výmarským litografickým ústavem (Mapa Čech od Streita
a Wielanda) nebo Perthesovým geografickým ústavem v Gothě (Mapa Čech od Berghausa ml.). Rozšířena byla i Příruční mapa Gräfova, vydaná r. 1862 ve Výmaru (1:600.000), která se již v r. 1863 dočkala české verze. Doplněna o národopisnou hranici (Jos. Erbenem) se objevila i jako součást Kobrova Naučného Slovníku jako doplněk k heslu "Čechy".
Vlivem nového politického a soudního rozdělení po r. 1849 a s všeobecným rozvojem národního hospodářství, školství a dalších oblastí se kartografii naskytly nové příležitosti. Vznikaly plány měst, mapy krajů, dále mapy silniční, poštovní, geologické, zeměpisné a další.

Doba šestá (1870-1891)
S rozvojem věd, umění a školství se kartografii otevřelo široké pole. I národní hospodářství potřebovalo kvalitní podklady, zvláště po prohrané válce s Pruskem v r. 1866, kdy došlo ke ztrátě části území. Na nástup kartografie měly pozitivní vliv i nové objevy v oblasti reprodukčních technik, jako fototypie, fotolitografie, barvotisk, zinkografie, chemigrafie aj. I měření doznala pokroku. Bylo zavedeno jednak nové měření zeměpisného stupně, jednak došlo ke změně organizace práce generálního štábu a vojenského ústavu
ve Vídni tak, že se od r. 1870 provádělo soustavné a jednotné mapování a triangulace pro celém Rakousku-Uhersku. Výsledkem byla nová topografická mapa celé říše v měřítku 1:25.000, která byla dokončena r. 1890. Díky její kvalitě se stala základem velkého množství děl.

Zdroj: Ottův slovník naučný, 1888-1908

.

All Rights Reserved © Kubín / Strejček - org & company
hit counter -
corner_04
corner_03